PROJEKT AFGHÁNISTÁN 2007

Projekt „ Afghánistán 2007 “ vznikl jako pokračování činnosti Obecně prospěšné společnosti
Hand for Help Liberec , v kontextu základního projektu Hospital Unit.
Jeho započetí značně ovlivnilo vstřícné stanovisko Ministerstva zahraničních věcí České republiky,
stejně tak jako deklarovaný zájem o poskytnutí pomoci ve zdravotní sféře ze strany poslanců
Parlamentu Afghánské republiky při jejich návštěvě v České republice.

Termín zahájení projektu - první etapa - IX . 2006
Předpokládaný termín ukončení druhé etapy - XII . 2007
Třetí etapa projektu ( předpoklad ) - po roce 2007, dle potřeby

Základní popis situace :
Afghánistán prochází již několik desítek let velmi složitým a náročným obdobím. Veškeré
politické, náboženské i ekonomické otřesy mají negativní vliv na život v této zemi, především pak
na úroveň života nejchudších vrstev obyvatelstva v hornatých oblastech země.
Tento stav se odráží ve všech oblastech života, především pak ve zdravotnictví.
Popis stavu ve zdravotnictví :
( Z analýzy MUDr. Vladimíra Studenta, lékaře praktikujícího v Afghánistánu a spolupracovníka
organizace HfH , za dne 1.8.2006.) :

Věc: Seznam nejčastějších skupin onemocnění v Afganistanu.

1. Onemocnění pohybového aparátu
Nejčastější jsou vzhledem k tomu, že se spí na zemi a větrá se průvanem, protože nejsou k dispozici
klimatizační zařízení bolesti kloubů, hlavně kolen a krční páteře, kolem 40 let je velmi častá
arthroza kolenních kloubů. Artrose kolenních kloubů napomáhá spolu s průvanem i pravidelné
modlení dotyčných na tvrdém podkladě. Bolesti bederní páteře nejsou tak častá vzhledem k tomu že
většina obyvatel je hubená a pravidelně fyzicky pracuje. Vzhledem k tomu , že je většina populace
hubená, nejsou časté ani arttrosy bederních kloubů. Bolesti bederní páteře jsou vzhledem k častým
porodům spíše potížemi žen.
Jako klasický lék se zde osvědčil Brufen či jeho deriváty i jiná antirevmatika.

2. Onemocnění dýchacích cest.
V Afghánistánu jsou velmi častá, trpí jimi velké procento obyvatel.
Na prvém místě vzhledem k velmi prašnému prostředí a průvanu jsou bronchitidy, jak alergické ,
tak chronické .Zhoršují se výrazně v zimním období, kdy se v domech často vůbec netopí, pouze
v noci se používá ohřívadlo pod prostěradlem, které zakrývá celou rodinu.
V Afghánistánu navíc kolem 25 % obyvatel trpí více nebo méně exacerbacemi TBC, která je sice
léčena, ale vzhledem k nedostatku prostředků obyvatel na dražší léky se nemocní léčí například
měsíc a pak léky po ústupu potíží již nekupují .
Léky na bronchitidy alergické i infekční, akutní i chronické použít naše klasické léky, které velmi
dobře zabírají- ATB, expektorancia ,antialergika.
TBC-klasická terapie.

3.Onemocnění trávícího aparátu.
A, Onemocnění žaludku- časté jsou vzhledem k stresům –gastritidy a žaludeční vředy.
Zde velmi dobře zabírají naše klasické léky - antacida , spasmolytika, ATB na eradikaci
Helikobacter pylori.
B,Onemocnění střev častá jsou infekční onemocnění jako je amebiosa, salmonella, shigella,
vyskytuje se v sezoně i cholera, tyfus a paratyfus.
Dobře na klasické průjmy zabírá naše klasická terapie .
C, Hepatitida infekční- velmi časté onemocnění, které vzhledem k tomu, že dotyční nepijí, probíhá
skrytě a spíše s nenápadnými příznaky, začínaje jako klasické virové onemocnění, kterému nikdo
nevěnuje pozornost v jeho počátku.
V Afghánistánu neexistuje zdravotní péče, ve které by se stát zabýval dovozem léčiv a analýzou
léčiv dovážených do země. Proto je z okolních států, hlavně z Pákistánu a Íránu do Afghánistánu
dováženo velké množství padělků léčiv, v obalech známých farmaceutických firem a pochopitelně
neúčinných. Proto je v případě provozování ambulance nutný dovoz léčiv, která jsou originální a
účinná .

Krom toho je situace ztížená v mnoho oblastech nedostatkem nezávadné pitné vody a naprostou
absencí základních hygienických návyků.
Navíc, řada problémů vzniká i z důvodu podvýživy a nedostatku vitamínů ve skladbě stravy.
Dalšími oblastmi, kam je třeba upřít pozornost, je oblast péče o těhotné ženy a děti do 6 ti let věku,
a oblast gynekologie.

Cíle projektu
- Ve spolupráci s místní samosprávou jednotlivých oblastí a v součinnosti s poslanci Parlamentu
Islámské republiky Afghánistán nabídnout a následně vystavět v severních oblastech země nejprve
jedno (a posléze, v případě zájmu a zajištění finančního krytí, další ) zařízení HU. Tuto ( tato )
zařízení vybavit základním a rozšířeným materiálem – přístroje, nástroje, léky, obvazový a
pomocný materiál a zajistit jejich provoz vlastním týmem na dobu minimálně 6 - ti měsíců. Po
této době předat kompletní zařízení afghánskému partnerovi. ( Humanitární organizaci či přímo
příslušnému ministerstvu. ) V průběhu této doby zaškolit místní zdravotní personál a zajistit
dodávku spotřebního materiálu pro další činnost zařízení HU.
- Na základě zkušeností týmu, který v roce 2006 zajišťuje probíhající projekt Pákistán 2006,
vytvořit v další etapě projektu ve spolupráci s odbornou firmou systém přímého video přenosu
mezi jednotlivými jednotkami HU a zdravotnickým zařízením vyšší kategorie, pro zkvalitnění péče
v odlehlých oblastech s nízkou dostupností zdravotní péče.

Popis zařízení HU
Sestava polyuretanových panelů tvoří stavební základ předkládaných variant budovy.
Jedná se o variabilní objekty, které mohou sloužit jako zdravotní střediska, malé nemocnice,
technologické stavby či ubytovací prostory apod. Jejich velikost může být upravována podle
potřeby či požadavků objednatele. ( V nynější nabídce jsou celkem čtyři různé varianty ubytovacích
a pomocných objektů a jedna budova zdravotního zařízení. )
Tento systém byl navržen tak, aby rozměrově umožňoval přepravu v kontejnerech i v
nákladových prostorech letadel, či v malých nákladních vozech a jeho stavbu bylo schopno zajistit
bez použití jakékoliv techniky čtyři až šest zaškolených pracovníků, přičemž čas výstavby ( hrubá
stavba ) se pohybuje do 12 hodin. Rozměry jednotlivých dílů jsou max. 2400 x 1200 mm, váha
jednoho dílu včetně osazených dveří či oken je max do 50 kg ( pro ilustraci – obdobnou budovu
nemocnice, která byla představena veřejnosti v Praze, před svým odesláním do Pákistánu, stavělo 6
osob po dobu 12 hodin).
Podle potřeby a požadavků zadavatele jsou budovy přizpůsobeny svému plánovanému
využití vybavením interiéru, rozvody vody, el. energie a kanalizací.
Další nespornou výhodou je i možnost dodatečného rozšíření objektu a v případě nutnosti
možnost celou budovu opět rozebrat a přesunout na jiné místo. Tepelně - izolační vlastnosti panelů
odpovídají při tl. stěny 80 mm cihelné zdi o tl. 800 mm. Tím je zajištěna možnost udržování vnitřní
provozní teploty pomocí vytápěcích agregátů či klimatizace bez velkých ztrát a tím i snížení
provozních nákladů na minimum.
Všechny tyto budovy je možné stavět na urovnaný a zhutněný povrch, takže odpadá i mokrý proces
betonování základové desky, je li to nutné či možné.
Základní stavební vybavení pro projekt „ Afghánistán“
Sestává ze tří budov. Objekt zdravotního střediska
Objekt následné péče .
Objekt pro ubytování a zázemí personálu
Zdravotní středisko se skládá z : lůžkové části pro 6 pacientů
čekárny
ordinace
malého zákrokového sálu
skladu léků
denní místnosti / kanceláře lékaře
odděleného sociálního zařízení pro personál a pacienty
Objekt následné péče – navazuje na zdravotní středisko. Slouží jako další lůžková část zařízení.
Skládá se z : dvou místností pro tři pacienty ( celkově tedy 6 lůžek )
společné místnosti
sociálního zázemí (pro pacienty )
Objekt pro ubytování a zázemí personálu – slouží jako zázemí a ubytování pro personál.
Skládá se z : dvou místností (pro tři pracovníky – celkově tedy 6 osob )
společenské místnosti / kuchyňky / jídelny
sociálního zázemí

Dodávka elektrické energie - je řešena buď napojením na stávající rozvodnou síť, pokud je
k dispozici, nebo využitím klasické elektrocentrály příslušné kapacity, popřípadě využitím jiných
obnovitelných zdrojů – solární panely, či malá vodní turbína. Vzhledem k našemu deklarovanému
přístupu k ochraně životního prostředí, z hlediska finanční náročnosti na provoz a v neposlední řadě
i z hlediska co možná největší nezávislosti jednotky ( např. problémy s dodávkou pohonných hmot
pro EC ), preferujeme využití obnovitelných zdrojů vždy, kdy je to možné.
Zásobování vodou - je řešeno napojením na místní zdroje, pokud odpovídají hygienickým
normám, popř. využitím čističky vody, která může být součástí dodávky a kterou lze v případě
přebytku kapacity využít k zásobování obyvatelstva v postižené oblasti nezávadnou pitnou vodou.
Čistička odpadních vod - pro potřeby zařízení HU je předpokládáno možné využití malé
čističky odpadních vod. Toto zařízení je nadstandardním vybavením, které do určité míry zvyšuje
rozpočet zařízení. Na druhou stranu však kopíruje snahu o co možná největší šetrnost k životnímu
prostředí a eliminaci základních hygienických rizik.
Zdravotnické vybavení - umístěné v této budově obsahuje základní přístrojové, nástrojové,
lékové a obvazové vybavení. Toto vybavení může být upravováno podle další specifikace
zadavatele či podle předpokládaného využití v dané lokalitě a řešení konkrétní situace.
Základní vybavení – Transportní inkubátor 1 ks
Oxylog 2000 1 ks
Biochemický analyzátor 1 ks
Transportní monitor ZŽF 1 ks
Mobilní lampa 1 ks
Horkovzdušný sterilizátor 1 ks
Bateriová odsávačka 1 ks
Injekční dávkovač 2 ks
Otoscop + specula 1 ks
Laryngoskop ( komplet ) 1 ks
Infuzní stojan 4 ks
Glukometr 2 ks
Pulsní oxymetr 2 ks
Ultrazvuk ( vč. sond ) 1 ks
Vyšetřovací lůžko 1 ks
Chirurg. vybavení - Mobilní RTG 1 ks
Anesteziologický přístroj 1 ks
Stůl chirurgický 1 ks
Rentgenolog. pracoviště 1 ks
·Souprava chirurgických nástrojů,
·Lůžka a ostatní pacientské vybavení
Obvazový materiálem
Léky

STRUKTURA ROZPOČTU HUMANITÁRNÍ POMOCI
VZOROVÝ ROZPOČET
KORUN EURO tj. % rozpočtu
Osobní náklady ( administrativa ) 250.000,- 8.865,- ( 2,94 % )
Doprava osob a materiálu, náhrady, mzdy účastníků 2.000.000,- 70.922,-( 23,53 % )
Vybavení - konstrukce jednotky 1.300.000,- 46.100,-( 15,29 % )
technický materiál 250.000,- 8.865,- ( 2,94 % )
zásobování el. energií - solární 400.000,- 14.185,- ( 4,71 % )
elektrocentrála 50.000,- 1.775,- ( 0,59 % )
úpravna vody - dle aktuální nabídky
čistírna odpadních vod - dle aktuální nabídky
lékařské přístroje - základní 1.500.000,- 53.190,- (17,65 % )
chirurgické 1.500.000,- 53.190,- (17,65 % )
nástroje 100.000,- 3.546.- ( 1,18 % )
léky 150.000,- 5.320,- ( 1,76 % )
obvazový materiál 100.000,- 3.546,- ( 1,18 % )
ostatní materiál 100.000,- 3.546,- ( 1,18 % )
Přímé náklady na místě 300.000,- 10.638,- ( 3,53 %)
Nepřímé náklady 500.000,- 17.730,- ( 5,88 % )
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
CELKEM 8.500.000,- 301.418,- ( 100% )

Rozpočet je pouze orientační. Jeho výši může ovlivnit řada faktorů, např. délka
pobytu personálu na místě, specifické požadavky či potřeby zadavatele, vzdálenost a
tím i předpokládaný způsob přepravy apod.
( Tento vzorový rozpočet uvažuje s délkou pobytu 180 dnů při počtu 6– ti osob.)
Zásadní vliv na výši rozpočtu mají kurzové změny.
Tento rozpočet je zpracován pro jedno základní zařízení Hospital unit.
Pokud dojde v další etapě k naplnění druhého cíle projektu, totiž propojení jednotlivých zařízení
HU s vyššími zdravotnickými celky – nemocnicemi, bude zpracován podrobný rozpočet pro tuto
činnost .

Etapy projektu
první etapa - Přípravna projektu, zajišťování základních údajů a informací.
Zahájení konzultací s Ministerstvem zahraničních věcí ČR.
Zahájení jednání s guvernéry severních oblastí Afghánistánu. ( MUDr. Student .)
Zpracování projektu vč. předběžného rozpočtu .
Kontakt s dalšími možnými partnery ( WHO, UNICEF a další )
Účast na výběrovém řízení MZV, bude-li vyhlášeno.
Zajištění finančního krytí k zahájení projektu.( Oslovení sponzorů. )
Uskutečnění první cesty do Afghánistánu s cílem uzavření smluv a dohod s
příslušnými úřady a organizacemi.
Návštěva poslanců Parlamentu Islámské republiky Afghánistán.
Návštěva vytypovaných oblastí a setkání s místní samosprávou ( guvernéry )
Vypracování první zprávy o situaci a navržení dalšího postupu.
Předání informací zainteresovaným partnerům v ČR.
(Termín - září až prosinec 2006 )
Na základě vyhodnocení první etapy je zahájena
druhá etapa - Zajištění financování druhé etapy projektu ( upřesnění rozpočtu )
Zajištění dodávek materiálu ( stavební, zdravotní, pomocný..........)
Zajištění personálního obsazení ( z databáze spolupracovníků + výběrové
řízení )
Zjištění možnosti finančních a technických podmínek k realizaci přímého
video přenosu.
(Termín - leden až duben 2007 )
Zajištění dopravy a souvisejících náležitostí.
(Termín - duben až květen 2007 )
Vlastní výstavba a vybavování zařízení HU na místě.
( Termín - květen až červen 2007 )
Zahájení činnosti HU – poskytování lékařské a zdravotní péče
Školící činnost - příprava na předání zařízení HU afghánskému partnerovi.
Realizace technického řešení video přenosu .
( Termín – červen až prosinec 2007 )
Předání zařízení afghánskému partnerovi.
Vypracování závěrečné zprávy.
( Termín – prosinec 2007 )
Personální obsazení - v období výstavby (květen-červen) bude personální obsazení následující :
koordinátor projektu
zdravotník ( lékař )
technik
technik
technik
technik
v období červenec-prosinec bude personální obsazení následující :
lékař - vedoucí mise
lékař
porodní asistentka
střední zdravotní personál ( zdravotní sestra )
střední zdravotní personál ( zdravotní sestra )
technik/ údržbář
Krom toho bude na začátku a na konci realizace projektu provedena inspekční cesta s cílem na místě zjistit skutečný
stav a na základě toho případně upravit a zdokonalit tento projekt pro další využití.
Projekt počítá s využitím místních obyvatel pro pomocné práce a s úzkou spoluprací s afghánskými
lékaři a zdravotníky, kterým bude celé zařízení předáno, po celou dobu realizace tohoto projektu.
Plán a zdůvodnění výstavby jednotek HU
( Z analýzy MUDr. Vladimíra Studenta, lékaře praktikujícího v Afghánistánu a spolupracovníka
organizace HfH, ze dne 28.10.2006 .) :
Plán možnosti umístění malých mobilních nemocnic v Afghánistánu.
Pokud se podíváme na mapu Afghánistánu, zdá se nám, že na území o rozloze přes 700 000 km
čtverečních se dá mobilní nemocnice umístit kamkoliv. Ve skutečnosti není umístění malé nemocnice
na teritoriu věc jednoduchá. Musíme totiž vycházet z několika hledisek.
Prvé z nich je otázka , zda má smysl pro obyvatele Afghánistánu umístění malých nemocnic na
teritoriu. Takových nemocnic , které budou provádět z pohledu evropského chápání základní
lékařskou péči , eventuálně opět základní specializovanou v některém oboru. Na tuto otázku je
možno ihned odpovědět: Ano , má a velkou. Podívejme se dnes podrobněji na stav současného
afgánského zdravotnictví po 5 letech od pádu talibanského režimu. Tento stav je stejně neutěšený
jako je neutěšený celkový stav afgánské ekonomiky. V současné době ve zdravotnickém vzdělávání
lékařů v Afganistánu neznají nic podobného, jako jsou naše atestace, nemluvě o atestacích druhého
stupně a specializacích v jednotlivých oborech. Z tohoto důvodu po ukončení fakulty a obdržení
diplomu nemá dotyčný mladý lékař mnoho možností čím se dále zabývat. Většinou jde do periferie
státu, do jednotlivých krajů, kde pracuje v krajském městě a vydává se na teritorium do 50 km
kolem tohoto města. Zde je akutní nedostatek lékařů a dotyčný si zde může dovolit léčit vše, na co si
troufá. Vykonává tak základní péči v oborech všeobecného lékařství, interny a i chirurgie- je
běžné, že na samotě daleko od civilizace na zemi pod lokálními anestetiky operuje slepé střevo. Po
operaci a zašití rány dá pacientovi antibiotika a jede dál. Léčí pochopitelně všechna infekční
onemocnění včetně hepatitidy,tyfu, cholery a tuberkulosy. Je také jasné, že mnoho pacientů nemá
peníze ani na léky, natož na lékaře. Navíc takováto základní lékařská péče je zabezpečena
maximálně 20 až v nejlepším případě 50 km od krajského města, a jen tam, kde je pro lékaře
bezpečno- což není zdaleka všude. Obyvatelé z míst, kam se takový lékař nedostane pak za péčí
tohoto typu jezdí do krajského města, někdy i 100 km. Nesmíte si přitom představovat, že dotyčný
lékař ve své ambulanci v krajském městě má něco více než tonometr a postel. Někdy je v takovém
krajském městě místo,kde provádějí chemickou metodou jako u nás před 50 lety základní
laboratorní vyšetření a rentgen, ale častěji není. Nemluvě už o ultrazvuku. V naprosté většině
krajských měst, kterých je celkem 34, nenajdete jinou péči, než péči základní, typu,který jsem výše
popsal.

Pokud chcete specializovaného lékaře/ což je v místním pojetí často lékař, který se prostě zaměřuje
na nějaký obor, ale má z něj nanejvýše základní kurz získaný například v Pákistánu/, nebo
potřebujete operaci, která je u nás v rámci prvé atestace z chirurgie, musíte jet do několika velkých
měst, kde taková péče existuje. Jsou to města Kábul, Herát, Kandahár a Mazare Šarif. Pokud se
podíváte na mapu , zjistíte, že Mazare Šarif pokrývá sever Afghánistánu, Herát jeho západ, Kábul
východ a Kándahár jih. To je bohužel vše. Ani v těchto 4 centrech ale nenajdete zdravotní péči,
která by přesahovala v nejlepším případě rámec naší prvé atestace v jednotlivých oborech, nemluvě
o tom, že mnohé nám známé a naprosto nezbytné obory chybí- jako např. rehabilitace, která zde
prakticky neexistuje, nebo oddělení intenzivní péče v našem slova smyslu včetně jednotky ARO a
také kvalitní rychlé pomoci. To co se zde poskytuje jsou v lepším případě laciné imitace naší péče,
v horším pokusy o ni. Tristní je také základní vybavení nemocnic- hlavně státních v těchto 4
městech- prakticky neexistuje. Léky si musí nemocní koupit a jídlo jim nosí příbuzní. Při tomto
stavu je jasné, že místní bohatší lidé se po tom, co se v jednom z těchto 4 výše jmenovaných měst
udělá pacientu alespoň nějaká základní diagnosa, vypravují za léčením do Pákistánu /střední
vrstva/ nebo do Indie /bohatší vrstva/. To má ale opět negativní dopad zpětně na úroveň lékařské
péče v Afghánistánu, protože zde pak místní specializovaný lékař již předem počítá s tím, že stejně
nebude muset dotyčného léčit a ten po nějaké základní diagnose odjede na léčení do zahraničí.
Nemají proto velké důvody pro to , zlepšovat a zvyšovat úroveň své péče.
Toto všechno má negativní dopad na masu základních a po většině chudých nemocných, kteří si
nemohou dovolit utrácet mnoho peněz za svou léčbu a nikdy se nedostanou dále, než k obvodnímu
lékaři v krajském městě- v tom nejlepším případě, pokud mají peníze na léky a léčbu. Kdo peníze
nemá, umírá. Takový je zákon zdravotní péče v Afghánistánu.

Z výše uvedené analýzy zdravotní péče v Afghánistánu jednoznačně vyplývá toto: Nemá dnes velký
smysl pro místní obyvatelstvo stavět malé nemocnice vašeho typu ve 4 velkých městech
v Afghánistánu. Zato má velký smysl postavit je na teritoriu a to již podle situace v krajském či
jiném menším městě nebo i mimo něj na teritoriu. Podle situace v jednotlivých krajích bych navrhl
výstavbu tří takových nemocnic umístěných- jedna v krajském, jedna v okresním městě a jedna
umístěná mimo město ve vesnici.

Nyní se po tomto odborném úvodu podívejme na možnosti umístění malé nemocnice v Afganistánu
ještě z jiného, je možno říci, že za současné politicko- vojenské situace ještě vážnějšího hlediska. Je
to hledisko bezpečnostní. Z bezpečnostního hlediska je nutno vyloučit dnes z našeho zájmu všechny
provincie na jihu, jihozápadě a částečně na jihovýchodě. Jsou to provincie s převahou paštunského
obyvatelstva a dnes v nich probíhá regulérní válka mezi Talibánem a koalicí. Stejně tak dnes nejsou
vhodné z bezpečnostního hlediska provincie v centru Afghánistánu. Je možno říci, že je nutno hledat
místo pro umístění na severních svazích Hindukuše, což je pohoří, které rozděluje prakticky
Afghánistán na dvě poloviny

Pokud vezmeme v úvahu obě výše popsaná hlediska ,jdeme na sever a vynecháme místa , kde se
nalézá aspoň nějaká zdravotní péče, je možno mluvit o třech umístěních ve třech místech a třech
provinciích na severu Afghánistánu.
Je to provincie Samangan, po cestě na Ruji do Ab. Místo je ve vesnici, okresní, která má svůj
vlastní proud , je tam příjemný klimat a 3 hodiny cesty terénním vozem není žádná dostupná
zdravotní péče, ani místní felčar. Bezpečnost zaručují místní starší. Místní jsou pouze Tadžici a dále
se nacházejí Tataři. Místo je klidné, s příjemným klimatem a dostatkem vody. Používání
nepřevařené vody, která je infikovaná vede ale k epidemiím tyfu, paratyfu, cholery a hepatitidy,
amebiosy,salmonelosy,shigelosy a malárie.
Toto místo se nachází tři hodiny cesty od krajského města Samangan a hlavní cesty Kábul-Mazare
Šarif. Vzdálenost je ve skutečnosti asi 75 km, ale cesta není asfaltovaná.
Další místo je na východě od Mazare Šarifu . je to město Angchoj, které najdete na mapě
v provincii Faryáb. I když má kolem 100 000 obyvatel včetně svého okolí a je to velké okresní
město, není v něm žádná zdravotní péče. Vede do něj z Mazare Šarifu nově asfaltovaná cesta, kterou
se do Angchoje z Mazare Šarifu dostanete za 2 a půl hodiny. Ve městě je nedostatek vody, místní
vody je velmi slaná, jsou v ní rozpuštěny i další minerály, takže má projímavé účinky. Pitná voda se
pro bohatší obyvatele dováží. V místě je zvýšený výskyt nádorových onemocnění. Podnebí je zde
kontinentální .Ve městě je v létě sucho a horko,doprovázené stálým větrem ale v noci teplota silně
padá a spí se tu příjemně. Zima je v celku bohatá na srážky. V místě se vyskytují alergická
onemocnění, onemocnění dýchacího a zažívacího traktu a mnoho nádorových onemocnění.
Třetí místo se nachází v provincii Tachar, v krajském městě Farchar na severovýchodě
Afghánistánu. Město s okolím má 200 000 obyvatel, přesto v něm prakticky není lékařská péče,
nemluvě o tom, že v jeho okolí nejsou ani zdravotníci. Teče přes něj velká horská řeka z Hindukuše,
takže klima je v něm příjemné v zimě i v létě, ale mnoho vody s sebou opět nese nebezpečí
infekčních nemocí- Tyfus, paratyfus, hepatitida, amebiosa, salmonelosa, shigelolosa, malárie.
Zdravotní péče ve městě je minimální, v okolí města téměř žádná.
Tato tři místa jsou v současné situaci dnes z mého pohledu nejvýhodnější jak z bezpečnostního, tak
ze zdravotního hlediska k postavení malé nemocnice vašeho typu. Na všech těchto místech jsem
pobýval a mluvil s místními představiteli do úrovně náčelníků okresů. Mají o projekty maximální
zájem, jsou ochotni je podržet u svých nadřízených v krajích a zajistit bezpečnost personálu
nemocnic. Vše je samozřejmě nutno vidět na vlastní oči. Co se týče účasti našich lékařů na
projektu je nezbytná, alespoň v počátku, aby zajistili pro nemocnice dobrou úroveň služeb a
předvedli možnosti nemocnic místním lidem i činovníkům. Stejně nezbytná je účast našich lékařů na
vyučení místního lékařského personálu, má- li se projekt i nadále úspěšně rozvíjet.

Rizika - 1. Rapidní zhoršení bezpečnostní situace v Afghánistánu.
2. Změna politického systému v Afghánistánu.
3 Změna priorit poskytované humanitární pomoci Ministerstvem zahraničí ČR.
4. Nezájem o nabízenou pomoc ze strany Afghánistánu.
5. Neúspěšná jednání s úřady v Afghánistánu (dovozní povolení, celní překážky apod.)
6. Nedostatek finančních zdrojů pro realizaci a udržení projektu.
7 . Kulturní a náboženská odlišnost Afghánistánu, tradiční způsoby chování.
Eliminace rizik - V prvních pěti bodech rizika nelze eliminovat, ani ovlivnit.
6. - situaci, pokud by nastala, řešit propojením projektu s projektem
jiné humanitární organizace, která by byla ochotna se spolupodílet na
financování.
7. - Zapojením místních obyvatel do projektu
Osvětovou činností
Podporou projektu z oficiálních míst ( kmenoví náčelníci, guvernér,
parlament, vláda Afghánistánu .)
Získání důvěry obyvatelstva.
Respektováním tradic a zvyklostí hostitelské země.