Přátelé,

od středy 18.8. jsem pár dní osobně pomáhala pod hlavičkou Hand For Help a zčásti
pod hlavičkou Modrého týmu na Liberecku, při odklizování škod způsobených povodní.

Dovolím si podělit se s vámi o mou zkušenost - kdo nechcete, nečtěte.



Pokud to shrnu, můžu říct, že za každou finanční pomoc, budou lidi vděčni, ale
včasná pomoc několika rukou byla a ještě stále někde je, tou největší z důvodu
psychiky postižených lidí.

Kdo tedy by rád jakkoliv pomohl, může se informovat přímo na centrech např. tf.č.
+420485105654, nebo na 602362343.

Finanční pomoc můžete posílat na účty organizací -  např. pro Hand For Help:



Sbír.účet - Povodně 2010 : 708 2010 / 5500



Odečet daní :

Fyzická osoba nad 1000 Kč,-

Právnická osoba nad 2000 Kč,-



V těchto fázích pracovně půjde asi povětšinou o otloukání omítek, omývání
zachráněných věcí a jejich umisťování, může to být i mytí nádobí u nemohoucí
babičky.

Další zájem je o specialisty v různých oborech a nebo o zapůjčení nářadí, jako jsou benzínové pily.

Pan Dolanský na tf.č. 602362343 by to upřesnil.



Dnes, po 14-ti dnech od povodní, již funguje ve spádových oblastech výdejní sklad
materiální pomoci – vody, oblečení, dezinfekce, úklidové prostředky, nějaké hračky,
psací potřeby apod.



Velkým nedostatkem jsou např. boty.
Takže, kdo se účastníte materiální pomoci a můžete, pošlete:

boty, bačkory, holiny.dětské, dospělé…

OBLEČENÍ SE JIŽ NEVYBÍRÁ!!!!!



Také jsou potřeba pračky, ledničky, vařiče apod.

a hlavně:

kolečka,lopaty,pračky,rychlovarné konvice,hrábě,lopaty, smetáky (ne rejžáky) , motyky ,
sekyrky , drátěné kartáče (omítka)



Web agentur, se kterýma jsem pracovala:

www.handforhelp.cz<http://www.handforhelp.cz/>

www.modrytym.cz<http://www.modrytym.cz/>,



Kdo budete pomáhat prací na místě, vezměte si oblečení, které už nebudete potřebovat.
– ani po vyvaření není jisté, že budou zárodky infekcí zničeny. Bylo mi sděleno, že se salmonela může projevit třeba až po 2 měsících.Ošetřujte si ruce dezinfekcí, o kterou si řekněte.

Není problém nafasovat pláštěnky, ponožky, mýdlo apod. Dokonce můžete nafasovat i holinky,ale nezaručuji, že budou mít vaše číslo.



Zážitky:



Od středy jsem tedy měla tu možnost být pár dní u toho. Dnes se to zdá být
neskutečné.

První den jsme pomáhali paní z Dolní Suché s odklízením bahna ze zahrady a
oboucháváním omítky.

Na zahradě se pálil bordel. Někdy se to zdá být nepřirozené. Ona a její sousedé
napravo a dolů měli vše vytopené a soused nalevo anglický trávník a bílé
omítky. Tento obrázek je vidět poměrně často v místech zvlněné krajiny.Ale zatímco zde jim nepostižený soused pomáhal, jinde si ztěžujíc na ohnutý strom sekal trávník a svou  těžkou techniku včetně bagru na odklízení moček a bahna nenabídnul.

Malinkatý potůček, který se táhnl kolem hranic plotu vystoupal až do korun stromů a dokázal vytrhnout a odvalit 20-ti tunové stavidlo.

Nejvíce vás dojmou příběhy konkrétních lidí. Soused té paní před 2 lety vyhořel,přestěhoval se do této vesničky, žena se s ním rozvádí, nedávno přišel o práci a v den naší návštěvy čekal na strhnutí svého domu.

K většině lidí se statik a rozhodnutí o zbourání dostane po vyčištění celého domu,
kdy se vše zdá být v pořádku. Jeho dům vypadal na pohled daleko lépe než dům, kde jsme pomáhali, ten naštěstí zůstane stát.



Na druhý den jsme byly přiřazeni do Minkovic. Do vesnice musíte zajížďkou , protože jediný most byl v půlce zlomen a stržen (přikládám fotku naší skupiny zrovna z toho mostu ☺). Informace si podávají složky hasičů, vojska a policie vysílačkou.Takže, když se např. nedozvíte, že jediná přístupová cesta do vesnice bude v 6 večer na 1 hod.zatarasena, kvůli opravám, máte smůlu.Možná si počkáte i více, než hodinu.

V této vsi byla zbrojnice umístěna do domu jednoho z hasičů, protože o tu původní se přišlo. Zde bylo dost místa, vše totiž odnesla voda, takže po vynesení a odklizení nánosů,bylo dost prázdných prostor.
Pán to koupil před rokem.Zanesená okna a mokré stěny vám ještě dnes spolehlivě ukážou, kam až voda sahala.

Někdy čekáte dlouho na odpověď, kam máte jet, kde vyfasovat potřebné, co budete
dělat a kam vůbec vše vynášet.
Většina starostů, vedoucích obranných složek a hasičů je neustále v komunikaci s někým a již nemůžou ani mluvit. Pohyby jsou ospalé, ale stále se snaží konat.

Získali si můj neskutečný obdiv.

Obyčejní lidé jsou kolikrát stále jakoby v šoku. S únavou se dostavila apatie a
rozhodnutí, s čím můžete pomoci, je nad jejich síly. Už nad ničím nepřemýšlí.



Těsně před jednou se u zbrojnice začali srocovat a řadit lidi do spořádané klidné fronty. V 1 hod. měli dovézt oběd pro ně, pro hasiče, vojáky a pro nás.

Uběhlo další ¾ hodiny, když konečně přijeli. Maminka s dvouletým klučíkem v kočárku, který měl nožičku v sádře už nevěděla, jak ho zabavit,aby s ní vydržel čekat.
Začal se vydávat oběd, ale první padlo upozornění, že polévky je málo.To,co následovalo potom, vám vžene slzy do očí.
Unavení občané trvali na tom, že se nejprve musíme najíst my, dobrovolníci.

V Chrastavě byl ten samý obrázek – malá říčka v poměrně hlubokém korytu se vylila a vyplavila celé okolí. Paní s tříletou holčičkou a další v kočárku dennodenně cestuje do ubytoven 1,5 hodiny tam a zase zpátky.
Z přízemí je pouze obvodové zdivo.
V době mé návštěvy už bylo vše v domě vyklizeno od bahna, strhnuté podlahy, a oškrabané nebo otlučené zdivo, které se ještě muselo vystříkat dezinfekcí.
Ale bydlet s dětmi se tam stále nedalo – navíc holčička má pouze 1 ledvinu, pravděpodobnost nachlazení v domě plném průvanu a prachu je veliká. Malá Gábinka mi chtěla ukázat hračky – nemohla - těch pár, co jí zbylo v malém plastovém boxu, čekalo ještě na dezinfekci.
Celým pozemkem se provalila voda s bahnem, která vyplavila odpadní kanály, přinesla mrtvá zvířata apod.
V době mé návštěvy měly ještě 1 metr bahna v kůlně s uhlím.
Ze zahrady už to bylo naštěstí vyvezené. Za těch pár hodin mé návštěvy se po pozemku prohnaly 3 psi.  
Se zvířaty je problém, když nejsou ploty.
Buď pobíhají po vesnici, nebo jsou uvázaní a nebo v kotcích marně čekají na procházku - není čas a nezbývá sil.

Prohlášení pána Kalouska a Johna, že by se lidé měli vystěhovat ze záplavové oblasti
se ve všech případech, kde jsem byla, člověk diví.Nikdo z navštívených v roce 2002
nebyl zaplaven, pouze 1 paní měla trochu vody na zahradě. V případě Heřmanic by
vesnice nesměla existovat. Je podél toku říčky, která se nikdy z koryta
nevylila. Dneska je tam dílo zkázy.Pokud chcete jet autem z jednoho konce vesnice na druhý,musíte 16 km oklikou. Žádný most nezůstal, bylo tam 11 mostků. Podle mě, tam nemůžete ani s kočárkem a po položených prknech paní s hůlkou také nepřejde. Domy jsou celé
stržené nebo jsou z části ve vzduchu, kdy 1 patra jsou podepřená lešeňovkami,
protože přízemí jsou pryč. Nemáte tedy ani, jak zamknout a ochránit ten zbytek
majetku.
Přišlo se o pár roubenek, které tam stály pomalu 100 let a byly státem
chráněné – stát je ochránit nedokázal.

Většina lidí vám řekne, že nejsou povodňová oblast. V případě Dolní Suché to bylo prý upuštěním přehrady.


Toto je můj velký dík všem zúčastněným a obdiv. Hlavně prvních dobrovolníků, kdy bylo vše ještě zavalené a často uhynutá zvířata.
Kdy ještě nefungovala tak organizovanost, kdy kolikrát nezbyla voda na základní umytí.
Kdy si jídlo kupovali sami a podporovali rodiny přímo na místě, např.že koupili konvici, nebo hračku apod.

Setkáte se s lidmi, ze všech koutů republiky, Třeboně, Prahy, Berouna,Brna, Žďáru, z oblasti Brd… různých věkových kategorií a profesí. Přijel pomáhat i skoro 70.letý bývalý pan učitel, který cestoval kolem 5-ti hodin.Už nikoho nemá a tak prý přišel pomáhat.

Nemyslete si ale, že sami občané Liberecka nepomáhají. Kdo může a ještě vládne, hlásí se o pomoc – hlavně studenti, kteří mají prázdniny, ale i maminky na mateřské, kterým babičky hlídají a jiní.

Kdo ještě nemá 18, chodí s kasičkou každý den před ten samý obchodní dům. Za těch 14 dnů se tam jistě již otočila většina těch samých lidí. Přesto stále do kasičky nějaké korunky plynou.



Přeji pěkný den a pokud můžete, jakkoliv podpořte ☺


Za sebe

Móňa

(Monika Dastychová ☺ )